Rozhovor s Bilkis Blight
Milá lvíčátka, rozhodlo se, že by se mohl udělat rozhovor s naší milou a drahou Bilkis Blight! Jak jistě všichni víte, naše Bilkis dlouho, předlouho se stará o blaho naší koleje a našeho hradu! Je absolventkou roku 2012 a taky letos roku 2013 získala řád Godrika Nebelvíra! A tady je s ní rozhovor!
Takže první otázka. -usměje se- Jak ses cítila, když se řeklo, že Řád Godrika Nebelvíra dostáváš právě ty?
To se snad ani nedá vypovědět. Byla to úplná smršť pocitů. Abych to popsala, musím to vzít od začátku proslovu slečny Bete, který v zastoupení přednesla slečna Larrie. Nejdřív to bylo neuvěřitelné zmatení a překvapení, když slečna oznámila, že řád nedostane ani Olík, ani Lily, protože naši prefekti byli pro mě jednoznačnou volbou, ať jeden nebo druhý. Ačkoliv, kdybych byla v kůži slečny Bete, taky bych mezi nimi nechtěla vybírat, komu řád dát a komu ho pro letošek "upřít". Pak samozřejmě horečné přemýšlení, kdo by ho tedy mohl dostat. Měla jsem poměrně dost tipů - od Heky, která prokazuje neuvěřitelnou sílu, moudrost a nadšení; přes Reb, která se vyznamenává jako famfrpálová kapitánka, po Alissku, která roky neúnavně pracovala pro kolej, jak jen jí to čas dovolil, ať už jako člen kolejního vedení nebo jako "obyčejný" student. V tom mě utvrdilo i pokračování proslovu, o lidech, kteří si za svou kariéru zasloužili řád víckrát, ale nikdy se na ně nedostalo. A jak proslov pokračoval, tak mi došlo, že slečna myslí mě. A v tu chvíli se objevilo ještě větší překvapení. Nu a nakonec výbuch neskutečně šťastného pláče a neskutečné dojetí. Nikdy jsem nepředpokládala, že bych na tuhle metu někdy mohla dosáhnout. Bylo to nečekané, překvapivé a neskutečně dojemné. A až nepopsatelně krásný pocit, že člověka někdo ocení, že si někdo váží toho, co dělá, a že si někdo váží toho, že tu ten člověk je.
Tak tedy… Když jsi dostala takovéto ocenění, tak jaké máš plány do budoucna?
Já nejsem člověk, který by nějak výrazně něco plánoval. Protože jsem stihla zjistit, že plány jsou sice hezké, ale málokdy vyjdou. Někdy jo, ale u mě ve většině případů ne. Takže neplánuji. Já vlastně nikdy ani nepředpokládala, že zůstanu v koleji, potažmo vůbec na hradě, takhle dlouho. :) A nakonec tu straším už v jedenáctém ročníku. :D Když to dobře půjde, vydržím ještě ty čtyři školní roky do zkoušek KOZA, protože ty bych skutečně chtěla absolvovat, a pak se uvidí.
Tudíž chceš se tedy ještě dostat na profesorskou dráhu?
To nejde tak úplně přesně říct. Není to tak, že bych o tom nikdy neuvažovala. Ale znám se. Mám problémy s věcmi, které zavánějí nějakým závazkem. Hog byl pro mě vždy především o zábavě a já se bojím, co by se pro mě změnilo, kdybych cítila tlak nějaké povinnosti. Možná je to alibismus, ale vím, jaké jsou moje slabiny. A největší z nich je to, že před povinnostmi utíkám. To není zrovna dobrá vlastnost pro profesora. Navíc vůbec netuším, jak bych si po všech těch letech vydobývala respekt, když mě v koleji všichni znají jako strašnou lemru.-mrkne-
Napadlo Tě někdy v minulosti, že by ses na Hog vykašlala?
Jejdanánku, takových momentů bylo! Možná až moc. Mám dojem, že v pátém ročníku to bylo prvně. Tehdy jsem byla prefektkou a opravdu jsem se snažila. Ale spousta věcí šla proti mně. A tenkrát jsem dlouho zvažovala a přemýšlela, co udělám. Nakonec jsem se vzdala odznaku a řekla si, že po dodělání ročníku půjdu na chvíli do mrazáku. Na jednu stranu mi to hodně pomohlo - uvědomila jsem si, jak by mi Hog chyběl. Na druhou stranu jsem si nadávala, že jsem tu krizi nedokázala překonat. A dostavil se pocit zbytečnosti, který se mi dlouho nedařilo překonat. Vlastně déle, než by měl kdokoliv vědět. Ale rozhodla jsem se, že minimálně OVCE složit musím, když jsem došla tak daleko. Povedlo se a později jsem se srovnala. Musím přiznat, že loňský školní rok byl úplně skvělý, cítila jsem se, jako už dlouho ne. Takže si říkám, že ještě nějakou chvíli vydržím.
A jak si spokojená s vedením školy a vedením naší koleje?
Vedení školy určitě dělá spoustu věcí, kterým ani nerozumím, a dělá je určitě s úspěchem, jinak by škola tak dobře nefungovala. A kolejní vedení je bezva. Už spoustu let jsou na pozicích primusů, v našem případě tedy primusek, a prefektů ti nejlepší z nejlepších. Aspoň tak to vnímám. A není to jen můj dojem, je to vidět na tom, jak jako kolej žijeme a spolupracujeme. A nad tím vším bdí slečna Bete, které si velmi vážím už od dob, kdy byla ještě studentkou. Nebelvír je v těch nejlepších rukou a já pevně doufám, že tomu tak ještě dlouho bude.-usměje se-
Který z časopisů (kolejních) máš nejraději?
Je tohle nenápadný způsob, jak v článku říct, že LT je nejlepší? -zasměje se- Já bych strašně nerada někoho zklamala. Srdce mě samozřejmě táhne ke Lví tlapou, jenže humor mi zase velí chodit číst Hadího krále, protože tam jsou Žáby! A zajímá mě hradní móda, takže čtu i Corvina, protože nemůžu číst jen módní patrolu, ale musím si přečíst to číslo celé, to dá rozum. A samozřejmě, pak je tu Trimeles, u kterého si vždycky odpočinu a zasměju a fakt mají dobré články o statistikách. Takže, kdybych měla volit čistě srdcem, řeknu samozřejmě Lví tlapou, ale protože nejen srdcem živ je člověk, řeknu, že mám ráda všechny.
Tak to byl rozhovor s Bilkis! Doufám, že při čtení tohoto rozhovoru jste se zasmáli, a také si z toho něco vzali! S touto slečnou se mi skvěle pracovalo! A to i přes to, že se musel rozhovor dělat na dvakrát. Při druhé části rozhovoru se objevil menší zádrhel - k našemu stolu vlítli dva neurvalci a začali nám křičet do rozhovoru, tak jsme s Bilki šly k nim ke stolu a vysvětlily jsme jim, jak se mají chovat! Jinak pak šel rozhovor jako po másle. A slečně Bilkis přeji jménem celého LT hodně zdraví, štěstí a mnoho dalších úspěchů!
A mnoho úspěchů přeji i vám v novém školním roce! :-)