Výprava po červenu
Oliver McCollin poprosil madam Monny, jestli by nevzala pár studentů z Nebelvíru do lesa. Slečna Monny souhlasila a řekla, že bychom mohli jít 21. září v šest hodin večer.
Všichni jsme se sešli ve Velké síni a čekali jsme na madam Monny. Přišla přesně v tu dobu, na kterou jsme se domluvili. Když si ověřila, že jsme tu všichni, poslala nás do lesa a tam na nás čekal zahalený muž a naše hlavy kamarádky pověšené u vstupu. Hlavy na nás pokřikovaly a některým z výpravy se zdály a strašidelné.
Zahalený muž nám řekl, ať jdeme za ním na mýtinku. Vydali jsme se jeho směrem a přemýšleli, co se asi bude dít dál. Došli jsme na mýtinku a muž nám dal dvě možnosti, kudy bychom mohli jít.
První byla ta, že můžeme jít delší cestou, ale je tam míň dobrodružství. Druhá zněla následovně. Řekl, že půjdeme kratší cestou, ale je prý více nebezpečná. Nakonec jsme vybrali kratší cestu. Rozhodně ne, protože byla kratší, ale protože nás lákalo nebezpečí. Muž nám ještě řekl, že půjdeme za obry kvůli tomu, že jsou na území kentaurů a dělají tam neplechu. Následně k zahalenému muži přiskákala malá veverka a sedla mu na rameno a šla po celou cestu s námi.
Vydali jsme se na cestu. Šli jsme a vypadalo to, že (i přes varování velké nebezpečnosti) se nebude nic dít. Ale když jsme došli k jednomu velkému křoví, které nám stálo v cestě, ze křoví se ozvaly divné zvuky. Zahalený muž nám řekl, abychom se drželi pospolu. Ale na naše překvapení z toho křoví vyskočil vlkodlak Karel. S panem Karlem jsme si chvíli povídali, on nám řekl, že jsme blázni, když jdeme touhle nebezpečnou cestou. Vlkodlak nás pak opustil a vydal se svou cestou.
Jak jsme šli, a při tom si povídali, tak jsme uslyšeli divné zvuky, které byly celkem daleko od nás. Zahalený muž se nás zeptal, co to je. Někteří říkali, že je to Michaelův žaludek. Ale nakonec to uhodla Lila Saetta Diavola a Mishael Eleni Mide. Mishael napadla oliheň a Lila dodala, že určitě sténá. Ptali jsme se, jestli jí půjdeme pomoct. Zahalený muž řekl, že určitě, ale hlavně k ní nemáme běžet, aby jí to nerozrušilo.
Náš průvodčí se zeptal, kdo by chtěl jít do vody a utěšovat jí. Lily a Mishael se hned nabídly. Zahalený muž je varoval. Mohly z té vody něco chytit a navíc byla ledová. Holky se ale nenechaly přesvědčit. Šly tam obě dvě a ostatní je kouzlem Levicorpus nadzvedli. Ponořili jsme je do hlubší vody. Jakmile holky vylezly, tak muž se vyděsil, protože z té vody měly po celém těle svědivou vyrážku. Pán řekl, že se to rychle zahojí a šli jsme dál.
Došli jsme k mostu, přes který jsme měli jít, ale tam nás zastavila sfinga. Pár lidí se jí snažilo obejít, ale zahalený muž je zastavil a byl na sfingu velice milý, aby se na nás nerozzlobila. Sfinga nám dala nakonec tři otázky. První byla taková:
Do šatu mě nabíráš,
pak přede mnou zavíráš,
v teple pro mne slzí oči,
vše se za mnou venku točí,
beru z hlavy klobouky,
nepouštěj mne do mouky.
Kdo jsem?
Chvíli jsme přemýšleli, a pak jsme se dohodli, že řešení je vítr. Sfinga se na nás rozzlobila jak to, že to víme, a dala nám druhou. Druhá otázka zněla:
Kdo bez štětce a bez barev obarví nám pestře les?
Někteří řekli roční období a někdo zase podzim. Sfinga nám řekla, že se máme dohodnout. Nakonec jsme však řekli podzim. A bylo to správně. Třetí otázka byla:
Bílá jako mléko je,
tichem všechno přikryje.
Auto, domy, stromy,
lidi nikdo neuvidí.
Chvíli jsme přemýšleli, a pak jsme pověděli mlhu. Sfinga se zase rozzlobila, ale protože jsme to řekli správně, tak nás pustila.
Šli jsme a hned, jak jsme sešli z mostu, tak nás zastavil šíp. Málem trefil muže do hlavy. Zahalený muž sundal šíp a odmotal vzkaz, který na něm byl připevněn, a odepsal. Když to udělal, tak se nás zeptal, jestli víme, kdo to udělal a proč. Mishael řekla správně, že to je uvítací gesto kentaurů.
Mishael to dořekla a v tu chvíli se tam objevil jeden z nich. Kentaur se nám nejdříve představil. Jmenoval se Petr. Zeptal se, zda jdeme kvůli těm obrům. Zahalený muž a mi jsme řekli, že jo. Kentaur nás dovedl k obrům. Zahalený muž se ptal ostatních, jestli umíme mluvit s obry… Lila a já jsme šly k obrům a mile jsme jim řekly, aby šly pryč, ale oni to asi pochopili, že si s nimi chceme hrát, a tak po nás začaly házet kameny. Zahalený muž zařval, ať se schováme, všichni se schovali, ale Lila to nestihla a spadl jí kamen na nohu. Upadla. Zlomila si nohu a měla otřes mozku. Zahalený muž mezitím odpaloval kamenu na druhou stranu. Z veverky, kterou měl zahalený muž na rameni, se najednou stala madam Monny a pomáhala pánovi. Když madam Monny uviděla Lilu, tak jí obvázala hlavu a nohu. Ostatní se taky přidali, ale já jsem bohužel použila kouzlo Reducto a zasypalo to mě i Lilu. Ostatní odráželi kameny a já jsem je házela pryč. Lila se mezitím probudila a pomohla mi. Jakmile madam Monny uviděla, že Lila je vzhůru, řekla, že je už načase jít do hradu. Madam Monny vyndala ponožku a poprosila nás, abychom se jí dotkli. Všichni si na ponožku sáhli a byli na začátku lesa. Hned na to nás madam poslala do postelí. Uposlechli jsme, cestou a i v koleji jsme si ještě povídali a nakonec ulehli do teplých peřin.