LVÍ TLAPOU

 Nebelvír měl letos na nováčky velké štěstí. Z tolika z nich máme radost od prvního dne... Jsou pracovití, milí a nadšení, nebojí se výzev a snaží se dělat své koleji čest. Nicméně byť jsou mezi námi již pár týdnů, neznáme je ani zdaleka tak dobře, jak bychom je znát chtěli. Rozhodla jsem se proto pár našich nejšikovnějších prvaček odchytit a vyzpovídat. Představuji vám tedy slečnu Dixie Franciscu Pierc, Rinali Anastázii Cymprištíkovou a Mishael Eleni Mide...

Dobrý den slečny, předně vám velice děkuji, že jste si na Lví tlapou udělaly chvilku. V koleji jste už hezkých pár dní, ale spousta z nás vás ještě pořádně nezná, což je prostě hrozná škoda! - významně se zaculí -  Takže hned na úvod bych vám dala malý úkol, abychom tento drobný neodstatek aspoň trochu eliminovaly - zkuste v sedmi slovech charakterizovat svoji osobnost! Která z vás začne?

Rinali: - rozzáří se jako červené sluníčko a hned se chopí slova -  Zrovna švorc, hodná, šikovná, drzá a tvrdohlavá. - počítá slova na prstech a přikyvuje, aby to vypadalo věrohodně -

Dixie: Zvídavá, cílevědomá, optimistická, klidná, chytrá, plachá, milující.

Mishael: No, podívám se na to taky trochu optimisticky - milá, přátelská a naoko stydlivá... Pokud se s někým hodně spřátelím, jsem k němu pak velmi otevřená... A poslední věc, co tu prožbleptnu - jsem trochu citlivka...

Děkuji, skvěle splněno, uděluji Nebelvíru patnáct bodů! - rozesměje se - Myslím, že se do naší koleje všechny skvěle hodíte. Byly jste vlastně překvapené, když vás Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru, nebo jste to prostě „věděly“? A jste s jeho verdiktem spokojené?

Dixie: V Nebelvíru se cítím skvěle, mám úžasnou patronku Nerys, všichni jsou tu skvělí. To, že mě do této koleje Moudrý klobouk zařadí, jsem nevěděla, ale stoprocentně jsem si to přála.

Mishael: Souhlasím, že je Nebelvír skvělá kolej, plná sympatických lidí... Doufala jsem, že mne sem Moudrý klobouk zařadí, a to se mi splnilo.

Rinali: Já jsem naprosto spokojená se svojí kolejí. - žmoulá konec halenky a začne se usmívat - Pro mě to bylo překvápko. Chtěla jsem být ve stejné koleji jako sestřenka a docela mi bylo jedno kde, jelikož jsme se o tom celé prázdniny bavily a chtěly jsme buď do Mrzimoru nebo Nebelvíru. (A dostaly jsme se tam!)

Uff, tak to mě vážně těší, že tu máme takovou shodu! - zatváří se úlevně a škrtá si pár poznámek pod čarou v notýsku - Když jsme u toho představování, chtěla bych se vás ještě zeptat na vaše koníčky... Kde na vás při toulkách hradem nejspíš narazíme?

Mishael: Narazíte na mne samozřejmě na Hogu, či na výtvarně technických zájmových kroužcích...

Dixie: No... Já koníčků nemám zase tolik, často vysedávám v knihovně, protože knihy jsou mojí láskou. Potom už spíš jen v kolejní místnosti, nebo v sovinci.

Rinali: - přemýšlí, nakonec se jí rozjasní tvář - Nejspíš mě najdete v Prasinkách. Nebo na Příčné. Hned, jakmile budu mít víc než jeden svrček! - kouká do kasičky -

- Rozesměje se z Rinalina nešťastného pohledu - Vyznáte se vlastně už trochu na škole, nebo jste ještě stále pro všechna ta nestálá hradní schodiště a skryté chodby ztracené? Trefíte třeba do všech svých učeben a z nich zase zpět do Nebelvírské věže bez větších zacházek? - tváří se zvědavě -

Mishael: Já se ve škole celkem vyznám - strávila jsem tu prázdniny, jsem tu už nějaký ten měsíc... Jsem tu jako doma, pokud si se mnou nehraje schodiště.

Rinali: Mno, já ještě všechny cesty neznám, někdy se stane, že pořádně zabloudím, ale vím, že kdybych se ztratila, tak se můžu spolehnout na svého patrona. Několikrát se stalo, že jsem nechtic zabloudila do laboratoře, a tam jsem již několikrát vybouchla.

Dixie: No.. Můžu říct, že ze začátku jsem téměř nestíhala ani dojít na začátek hodin. Teď už mi to takové potíže nečiní, ale schody mě trápí, dalo by se říct, bez ustání. Stane se mi alespoň jednou za den, že se objevím v chodbě, kterou jsem předtím nenavštívila, a to jsem byla přesvědčená, že jdu stejnou cestou jako minule.

Na jaké předměty jste se mimochodem zapsaly? A který z nich se vám zatím nejvíce zamlouvá a proč? Uvažujete případně ještě o nějakém dalším? - významně mrká -

Rinali: Zapsala jsem se na úplně nejlepší předměty vůbec! - vykřikne - Akorát jsem neměla tolik peněz, abych šla na další. Magie duše i hodina Lektvarů mě strašně baví. Učitě mám v plánu zaútočit na jeden určitý předmět, který mi ukradli přímo před nosem. - mračí se - Na Šéfredaktorské minimum! - mne si ručičky -

Dixie: Navštěvuji celkem pět předmětů, ačkoliv jsem uvažovala v dřívějšku pouze o třech. Jenže všechny jsou tak lákavé. - rozpačitě se usměje - Jsou to Kryptologie, Kouzelnické instituce, Numerologie, Šéfredaktorské minimum a Magie duše. Všechny předměty mě zatím baví, mám ráda všechny. Ale nejvíce se vždy těším na Šéfredaktorské minimum, protože mě baví psát články a celý předmět je pro mě nejvíc zábavný a skvělý. - mrkne na Rinali -

Mishael: Já se rozhodla vystudovat Bystrozorství a Lektvary, další už asi ne... Jsem ráda, že stíhám tohle.

Páni, musím uznat, že všechny rozhodně máte dobrý vkus! - zazubí se - A protože koukám, že už čas pokročil, mám tu poslední otázku. Kdyby vám kouzelné hradní zrcadlo mělo splnit jedno přání, které by to bylo?

Mishael: V překladu, co bych viděla v zrcadle z Erisenu... No, pravděpodobně sebe a svého kamaráda, na nějaké bližší schůzce.

Rinali: - chvilku kouká - Něco pěkného na oblečení pro moji sestřenku Jenulku a velkééééééého plyšáka pro Mikea. - ukazuje jak moc velkého a už jí z toho bolí ruce -

Dixie: Přála bych si, aby se tady v Bradavicích všem líbilo, měli tu kamarády, bavilo je učení a aby jsme tu byli všichi šťastní.

Tedy, to je krásný závěr, to musím uznat... - usměje se - Já se s vámi tedy loučím, slečny, moc vám děkuji za váš čas a těším se na shledanou v kolejní místnosti!