Patronát, fenomén nebo nezbytnost?
Je zvykem, že po zařazení do koleje dostane nováček přiděleného tzv. patrona. To je osoba, která v našem světě kouzel nahrazuje funkci rodiče, drží nás pod svou ochrannou hůlkou a učí nás, jak to tady vlastně chodí. Na nebelvírské vývěsce, se k tomuto tématu mimo jiné psalo i toto:
“Patronát je závazek, který nelze vykonávat pasivně. Na vás bude, pokud se přihlásíte, abyste do té práce dali obří kus aktivity, síly, vstřícnosti a vlastního srdce. Patronče není ozdobou. Ne každý nováček o patrona stojí, přesto je vaší povinností pokoušet se o navázání kontaktu, protože Patron může hodně ovlivnit. Je to většinou první vstřícná tvář, na kterou nováček v koleji narazí, tudíž podle Patrona často soudí celou kolej.”
Mně se tento text velmi líbí obzvláště ta část, kde se píše o tom, že patronče není ozdobou. Kolikrát se mi stane, že procházím Velkou síní a tam probíhá diskuze o tom, kdo má kolik svěřenců. Myslím si, že svazek mezi patronem a osobou, kterou chrání, by měl být důvěrný, není to přeci soutěž v tom, kolik kdo nasbírá kartiček z čokoládových žabek. Došlo to dokonce tak daleko, že si někteří jedinci vymýšlí náhradní patrony a patrončata. Jakoby už slovo kamarád nemělo žádnou váhu.
Pak se není co divit, že tento trend přechází i na některé nováčky. Jen se podívejte na to, kolik z nich má v čarostavu napsáno „Nejlepší patron xxx“. Jak mohou tvrdit, že je právě ten jejich patron nejlepší? Měli ho snad možnost porovnat s někým jiným? Těžko. Jediným rozumným vysvětlením je tedy radost z toho, že se mají na koho obrátit a že jej mohou považovat za svého kamaráda. Je to však nutné všem říkat? Nestačilo by jen užít si ten pocit? Nebo mu chtějí udělat radost tím, že všem poví, jak je skvělý. Já nevím jak vy, ale mne mnohem víc potěší, když mi patronče napíše milou sovu, popovídá si se mnou o tom, jak se má a co je u něj nového, než aby veřejně vytrubovalo, jak jsem super.
A samozřejmě u hrdých patronů zase v čarostavu uvidíte seznam jejich úžasných svěřenců. Je opravdu nutné, abychom se takhle před ostatními vychloubali, že zrovna to naše patronče je aktivní a nesmazalo se v průběhu prvního měsíce? Vždyť nejde o nic než náhodu, která nás přivedla k sobě. Kdybychom nebyli spojení patronátem, tak jsme spolu taky nikdy nemuseli promluvit, že?
Právě díky tomuto přístupu se z patronátu stala módní záležitost. Kolikrát mi příjde, že už nejde o to, abychom se s někým seznámili a pomohli mu v jeho začátcích, stejně jako někdo kdysi pomohl nám. Jde o to, abychom mohli všem říct, že už taky máme svoje patronče! Jakoby to bylo koště, po kterém jsme dlouho toužili a chodili se na něj dívat do výlohy v Prasinkách. Jenže fakt je takový, že koště můžete odložit do skříně a vytáhnout ho pětkrát ročně na trénink a zápasy, ale patronče je vaše dennodenní starost. Všichni samozřejmě budeme tvrdit, že to moc dobře víme, jenže hodně lidí si asi pořád neuvědomuje, co to vlastně znamená. Merlinužel někteří lidé v tom vidí jen titul, kterým je bude některý z nováčků oslovovat a vlastně ho tím považovat za svého hogwartského boha, ale na tu zodpovědnost na tu se už nějak zapomene. Patronství by mělo být privilegium, které si člověk musí zasloužit a ne každý je toho hoden. Říkáte si, že na pár otázek přece dokážeme odpovědět všichni, že to není nic světoborného? Vpodstatě ano, ale taky ne. Kdyby to bylo jen o těch otázkách a odpovědích, tak by mohl patrona dělat každý, kdo je v danou chvíli online, takže vlastně všichni a tedy nikdo. Z této filozofie podle mě vzešlo zrušení patronátu ve zmijozelské koleji. Poprosila jsem zelenou primusku, aby se mi jako zástupce jediné koleje, která patronát nepodporuje, k této tématice vyjádřila.
Nasaší Jackson:
My patrony nějak moc nehrotíme. Vím, že v ostatních kolejích je to fenomenální událost, během které "dostane" nováček svého nového pomocného kamaráda a také občas vidím ve Velké sini, jak jsou z toho všichni šťastní. Co je na tom tak skvělého a zajímavého dát mu někoho, s kým by se třeba ani normálně nebavil? -usměje se-
Když potřebuje náš nováček s něčím poradit, ví, že se má obrátit buď na vedení koleje anebo na kohokoli z ní, protože mu vždycky pomůžeme. Proč dělat "zbytečné haló" s "oficiálním" patronátem, když u nás stejně nefungoval?
Z citace vidíte, že i Nasaší si myslí, že je patronát jen velká bublina, která se na veřejnosti strašně nafukuje. Ve skutečnosti jde opravdu jen o náhodný výběr, který se vůbec nemusí povést, tak proč s tím všichni tolik nadělají? V dnešní době není patron nic víc ani nic míň než kamarád či starší bratr, který mi má pomoci v mých prvních měsících na škole. Znamená to však, že je lepší než kamarád, kterého si najdu sám a přirozenou cestou? Nemyslím si. Dalo by se to přirovnat k domluveným manželstvím, která se v některých zemích stále uzavírají. Těžko by někdo tvrdil, že manžel, kterého mi vybrali rodiče, musí být za každou cenu lepší než ten, kterého si vyberu sama. Ano, občas se stane, že si padnou do oka a je z toho láska a stejně tak je to i v patronátu. Může se z něj vyvinout přátelských vztah, ale stejně tak může zůstat jen na bázi „to je ten, co mi poradí, když něco nebudu vědět“.
A v tom je právě ten problém. Jsou všichni dnešní patroni dostatečně obeznámeni s hradem, aby zvládli svému svěřenci vždy pomoci? Dokáží převzít aktivitu do svých rukou a ukázat mu i věci, na které se nezeptá? Budou mu dobrým vzorem ve studiu nebo mu předají svůj lehkomyslný přístup bez toho, aby z toho kolej nějak profitovala? Já si myslím, že těch, co si uvědomuje tu zodpovědnost a důležitost tohoto postu, je v dnešní době jen poskrovnu. Většinou je to spíše tak, že se lidé opravdu domnívají, že patronát je o tom, aby jim kolej přidělila jednoho z nováčků, který se s nimi bude od té chvíle kamarádit výměnou za pár rad. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by o patrončata žádaly neaktivní osoby, jejichž jméno neuslyšíme, co je rok dlouhý nebo prvním ročníkem prošli nováčci, kteří z toho kolikrát ještě sami ani nemají hlavu. Proto by bylo dobré, abychom se přestali trumfovat a uvědomili si, že patronát je vážná věc a že jen se svědomitými a kvalifikovanými patrony se bude moci náš hrad dále rozvíjet.
Fenomén
(Jane Pat., 25. 10. 2013 20:03)