Zachraňte průvodce!
Dne 23. dubna se konala tradiční nebelvírská výprava do Zapovězeného lesa. Všichni s dostatkem hlavní nebelvírské ctnosti (odvahy) se mohli přihlásit, ovšem přihlášených mnoho nebylo, neboť v dané datum asi mnoho červených čas nemělo. Nakonec se výpravy účastnili tři prváci: André van Wreight, Lilly Marshmellow a Moly Any Jasminsová. A aby se jim nic nestalo (protože průvodci jsou občas docela zlomyslní), šli s nimi i tři starší studenti: Emily Smith, Lily Peterson a bezcenný redaktor. (Pozn. šéfredaktora: Olík rozhodně není bezcenný!)
Malou chviličku po sedmé hodině se dostavil i průvodce Galton de Nitris do Velké síně, aby nahnal nebelvírské ovečky na porá... ehm .. nebelvírské studenty do lesa. U lesní brány se nám omluvil za madam Monny von Schatz, která měla původně vést naši výpravu, ale z časových důvodů to hodila na svého kolegu. Ovšem též nám řekl o takové menší záhadě, neboť mu právě madam Monny psala sovu o tom, že čas skutečně mít nebude. Pak však přišla ona záhada! Hned za první sovou se objevila i sova druhá, která panu Galtonovi sdělila, že by madam Monny měla být v severních pahorcích. Ač nás pan Galton varoval, že je to dlouhá cesta, nikdo z nás neváhal a odhlasovali jsme si cestu dlouhou a možná i zákeřnou.
Neváhali jsme ani chvilku a vydali se na cestu. Po cestě jsme si povídali o tom, co by nás tam mohlo potkat. Přes cestu nám přeběhl jeden roztomilý sysel, ale dlouho jsme si jej neužili, neboť jej vzal do svých spárů orel a sežral ho na místě. Pak najednou našel André na cestě myšku. Byla velmi zvláštní, jedno oko měla červené a druhé fialové. Nevěděli jsme, co to s ní je, ale André si ji chtěl nechat. Myška to byla velmi nenechavá a Andrému utekla do nějakého křoví. Nevydržela tam ale dlouho, Emilka ji totiž vypudila dloubáním do křoví hůlkou, ze kterého vyběhl i bodloš. To ale nebylo jediné, co křoví skrývalo. Vypadla z něj i jiskra ohnivce, o kterou se Em popálila a křoví hned na to vzplálo jasným plamenem. První pohotovou byla naše skvělá, úžasná a dokonalá prefektka, která křoví uhasila skvěle seslaným kouzlem.
Pokračovali jsme cestou dál a dál k severu, až jsme se konečně dostali k oněm severním pahorkům. Nevěděli jsme, co dělat teď, ale taky jsme nechtěli jen tak nečinně stát a nic nedělat. Opět nám kůži zachraňovala Lily, která zkušená z kanadské divočiny vyšplhala na strom a z něho měla prý skvělý výhled. Uviděla tam také nějaké dřevěné stavení, s čímž však nesouhlasil pan Galton a měl podezření, že náš velký Lilek trpí halucinacemi. Prefekti však halucinacemi netrpí a my k danému stavení skutečně došli.
Velmi opatrně a obezřetně jsme se k ní dostali a vlítli dovnitř jako banda bystrozorů do černokněžnického doupěte. Uvnitř jsme našli jen mladou blonďatou slečnu a její kupu věcí. Panu Galtonovi se zřejmě velmi líbila, neboť k ní byl až podezřele milý, zatímco všichni ostatní byli skutečně obezřetní s tím, co by jí mohli říci. Jmenovala se Leonora a později nám studentům dala máslový ležák a panu Galtonovi dala ohnivou whiskey. Nikdo ze studentů se neodvážil napít, ale pan Galton nikoli, s Leonorou si přiťukl a rázem zmizeli oba dva.
Nikdo z přítomných nepropadl panice. Jeden hledal tam, druhý hledal onam a neustále se snažil každý na něco přijít. Našli jsme na stole lektvarovou knihu. Zkusili jsme i vypít naše máslové ležáky, zda nezmizíme k nim, ale máslový ležák byl jen a pouze máslovým ležákem. Padl návrh to vyzkoušet i s onou ohnivou whiskey, když Moly vzala do ruky onu láhev, ze které Leonora nalévala. Na lahvi však nebyla žádná etiketa, jen číslo 215. Nikdo neměl nejmenší nápad, co by daným číslem mohlo být. Někoho i napadlo si oné ohnivé whiskey přihnout, ale proti tomu jsem důrazně protestoval!
Nakonec měla spásnou ideu Emilka, kterou napadlo, že by číslo 215 mohlo nějak souviset s lektvarovou knihou. Došla až na stránku 215 a zjistila, že lektvar na této stránce přenese osobu o 15 stop výše. Tedy již bylo jasné, co se stalo, Leonora nám unesla průvodce! Použil jsem odhalujícího kouzla a to mi ukázalo fialovou skvrnu na stropě přímo nade mnou. A co bych mohl udělat jiného, než použít další kouzlo. Kouzlo *Bombarda* ale bylo na dřevěný strop nehezké a všude náhle bylo šíleně prachu. Toho prachu tak využila Leonora a dostala se skrz něj ke dveřím. Sice jen tak tak uhýbala střeleným kletbám, ale utekla nám. Pan Galton s námi již mohl komunikovat a prozradil nám vše o tom, že Leonora byla motačka a že ho chtěla unést. Strop kolem původní škvíry jsme rozdrtily další várkou *Bombardy*, ovšem tentokrát jsme ji použili všichni, aby byla dostatečně silná. Průvodce nám poděkoval za statečnost a loajalitu a už nás čekala cesta zpět. Ta byla podstatně kratší, neboť jsme všichni věděli kudy, a hlavně jsme utíkali, abychom stihli večerku.
Pan Galton již vše nahlásil na Ministerstvu a Leonoru snad brzy dopadnou bystrozoři. My tak můžeme zase nějakých pár dní spát v klidu dál.
A co nás bude čekat příště? To je ještě ve hvězdách! Ale červení studenti se mají rozhodně na co těšit!
Komentáře
Přehled komentářů
Jaké z toho všeho plyne poučení? Nepijte alkohol, není dobrý a může Vám ublížit. Nebýt Olika mohli jsme tam s panem Galtonem trčet všichni. Takže díky pane příliš skromný.
Poučení
(Lily , 17. 5. 2013 22:11)