Výročí založení školy
Je tomu již neuvěřitelných devět let, co se brány naší školy otevřely pro veřejnost poprvé, kdy čtyři slavní zakladatelé – Albus Mithrandir Dumbledore, Anseiola Jasmis Rawenclav, Ashante Justy Forsyth a Sefrenie z Ylary – sejmuli z hradních zdí svá mocná kouzla a odhalili je tak světu. Když nad tím tak přemýšlím, točí se mi z toho hlava: přepočítáno na naše roky uběhlo od toho okamžiku již osmnáct hog-let! Osmnáctkrát jsme zahájili nový školní rok otevřením zápisu do výuky, některá z kolejí letos vyhraje osmnáctý školní pohár, v laskavé atmosféře jsme oslavili devatery Vánoce a nyní nás čekají jubilejní desáté letní prázdniny. Prostě neuvěřitelné.
Co mě ovšem lehce rmoutí, je fakt, jak málo z dnes přítomných lidí si na tyto počátky školy pamatuje. Z „dosud živých“ to jsou vlastně již jen Anseiola Jasmis Rawenclav, Apaloosa Noysová, bibi střeštěnka, Elle Sutherland, Epans Mc Broom, Ked Looben, Letitia te Tiba, Modesty Blaissová, Nimrandir Elénére a Sandrik Vrizas. Jen oni vědí, jak náš hrad tenkrát v prvních dnech a týdnech svého života vypadal. Poznali bychom ho vůbec my, obyvatelé s kratší pamětí? A líbilo by se nám tu?
Pokud je mi známo, mnoho toho tu v té době neexistovalo. Přístupná byla vlastně jen Velká síň, kolejní místnosti pro studenty a sborovna pro profesory. Byly tu vyhrazeny holé místnosti pro profesorské kabinety, existovala ředitelna (ve které tehdy ovšem sídlil pan ředitel Albus Mithrandir Dumbledore) a cosi jako knihovna – ovšem nepředstavujte si dnešní knihovnu, byl to spíše takový kumbálek s pár zaprášenými pergameny. Plány stavitelů hradu byly nicméně veliké, jejich fantazie nezměrná a odhodlání pevné.
Jelikož jsem nadšenec do hog-historie, pátrala jsem trochu ve starých archivech, až se mi podařilo nalézt fotografii našeho hradu z doby krátce po jeho otevření – z doby, kdy na její nástěnce visel první příspěvek, oznamující nábor potřebných zaměstnanců, kteří by byli schopni zajistit chod nově otevřené školy.
Nevím jak vám, ale mně se ta nově otevřená a stále ještě křehká hradní brána líbí. Dýchá z ní důvěrně známá elegance a vkus a ač se od té „naší“ brány v několika podstatných detailech liší, ač jména na seznamu přítomných osob mi jsou zcela cizí, přesto v ní na první pohled poznávám ono milé místo, které mi voní domovem a kterému přeji do dalších let z celého srdce jen to nejlepší.